2 weeks 2 go :)

Hned v pondělí 6.12. mě, tedy Adama, překvapila má vlastní žena narozeninovým dortem, v cizině jsem totiž oslavil jedno menší jubileum :)

Předposlední víkend jsme se pak rozhodli dohnat resty v poznávání francouzské metropole a vydali se na pár zajímavých míst, navštívili jsme například známý most Pont Neuf. Pak jsme si v sobotu udělali procházku podél kanálu Saint-Martin, na kterém Amelie z Montmartru házela žabky :)

Canal Saint-Martin

Od kanálu jsme pak zamířili do velkého parku Buttes de Chaumont, kde se nachází mimo jiné tzv. „skála sebevrahů“. Park to byl velký a pěkný, s altánkem na skále a mosty přes umělé jezírko. I vyhlídka je vcelku zajímavá. Bohužel byl ale kvůli stavebním pracím průchod celým parkem poněkud omezený, tak jsme si ho neužili úplně dosyta. Zajímavostí je, plakát s názvem parku, tj. „Buttes de Chaumont“ figuruje i v seriálu Přátelé jako dekorace jednoho z bytů.

Buttes de Chaumont

Večer jsme se pak vydali na Champs-Elysées na vánoční trhy. Prodrat se davy lidí od Vítězného oblouku byla fuška, ale nakonec jsme se do dolní části boulevardu k trhům dostali. Desítky stánků nabízely zboží různého druhu. Mezi vánočními pochutinami nás zaujal tzv. „Churos“, což jsou v podstatě smažení hadi z koblihového těsta. Ochutnali jsme i horký „cidre“, tedy mírně opilý jablečný mošt a samozřejmě obligátní svařák.

Svařák bodnul

V neděli jsme se pak vydali do muzea Louvre. Dlouhá fronta kupodivu ubíhala rychle a tak jsme se brzy ponořili do tajů umění. Muzeum asi netřeba sáhodlouze představovat. Je obrovská a tématicky rozdělené expozice se rozkládají celkem na čtyřech patrech.

I když jsme uvnitř strávili „pouze“ tři hodiny, to hlavní jsme viděli. Došlo i na slavnou Monu Lisu, která nás ovšem mírně zklamala. Pokud byste ale měli tu možnost a nechtěli utrpět otravu uměním, rozhodně bychom doporučili rozdělit návštěvu do několika dní, protože celá se za jediný den prostě vstřebat nedá.

Louvre

A je tu poslední týden. V pátek se Adam obřadně rozloučil v práci, kde ho pozvali na závěrečný oběd. Pak rozdal dárečky na rozloučenou a se slzou v oku zamával Tours Société Générale.

Loučení s kolegyněmi ve SGEFu

Sobotní oběd jsme si zpříjemnili místní specialitou, koupili jsme si emporter (s sebou domů) choucrout a saucisse, tedy kysané zelí s klobásou a brambory. Jinak počasí městské turistice moc nepřálo. Na Paříž se z nebe valily tuny sběhu, z čehož byli Francouzi doslova „na větvi“, protože na sníh nejsou moc zvyklí a třeba zimní gumy se tu moc nepoužívají.

Večer jsme aspoň zavítali do čtvrti Montparnasse pod místní mrakodrap, kde se v jednom z místních podniků sešla parta lidí od Lenky z jazykovky. Byla tam zajímavá mezinárodní směsice: Itálie, Severní Irsko, Německo, Chorvatsko, Portugalsko, Gruzie, Libanon a další národnosti. Popíjelo se víno, pivo (Heineken a Desperados) a mluvilo hlavně anglicky :)

A protože jsme měli letenky zamluvené už na pondělí, v neděli se hlavně balilo a uklízelo. Kupodivu jsme byli schopní se vměstnat do čtyř zavazadel jako na začátku. Odpoledne jsme si udělali malé vánoce v podobě  lososa s bramborovým salátem :) Večer jsme se pak s francouzskou metropolí rozloučili procházkou po Montmartru, kde jsme nakoupili suvenýry.

V pondělí jsme pak po deváté hodině předali byt. Naštěstí se všechno obešlo bez komplikací a nakonec ani neproběhla inventura příborů a skleniček, která visela ve vzduchu :)

Měli jsme ale trochu obavy ze sněhu, který řádil po celé Evropě a řadě cestujících překazil cestovatelské plány. Kolem poledne jsme se už vydali RERem na letiště, kde nám oznámili, že naše letadlo ještě ani nevyletělo z Prahy. Před námi tedy bylo dlouhé čekání, ale nakonec jsme se dočkali. S více než tříhodinovým zpožděním jsme se cca v 18:30 odlepili z francouzské půdy a ve 20:00 šťastně dosedli na půdu českou.

Monsieur, no photo!

Paříž z výšky aneb závěrečná série návštěvníků

Po volném víkendu následovala další návštěvní série. Ve čtvrtek 18.11. k nám zavítala kontrolní delegace ze SGEFu, kterou tvořili kolega Petr a jeho slečna Iva. Ti nám na uvítanou přivezli české jitrnice :) Jejich pobyt by se dal charakterizovat nadpisem „Paříž z výšky.“ V sobotu jsme s nimi skoro již tradičně zavítali na trhy do Beleville. Odpoledne jsme se pak vydali zdolat pařížskou nejvyšší kótu, tedy Eiffelovu věž. Jelikož ale bylo na vrcholku narváno a byla docela zima, tak jsme vyšlapali po svých „jen“ do druhé „etáže“. I odtud ale byl pěkný výhled na již ztmívající se horizont města. Z naučných panelů jsme se např. dověděli, že celá konstrukce věže váží 7200 tun a drží ji pohromadě 2 500 000 nýtků. Za horolezecký výkon jsme se pak odměnili překvapivě „nedrahým“ kafíčkem a čokoládou v kavárně v první etáži.

Pod Eiffelovkou

Dalším „výškovým“ zážitkem byl výstup na Vítězný oblouk nebo chcete-li „Arc de Triomph“ stojící uprostřed náměstí Charlese de Gaulla, do ze kterého se hvězdicovitě rozbíhají široké boulevardy. I proto mu Frantíci přezdívaji „Etoile“, tedy hvězda. Vstup sice stojí 9 EUR, ale večerní vyhlídka z vrcholu oblouku určitě stojí za hřích. Zajímavá je i vnitřní expozice týkající se historie oblouku v dobách války i míru nebo různých projektových návrhů. Jeden z nich tvořil i monument v podobě slona :)

Na vrcholu Vítězného oblouku

Návštěvu jsme symbolicky zakončili v pondělí fotografií u sídla Société Générale.

Stylově ve SGEF bundičkách... :)

Další „bleskovou“ návštěvou nás poctili Zuzka a Radim. Ti nás stylově obdarovali českou klasikou pařížským salátem, kterou ovšem v Paříži neseženete :) Na byt k nám dorazili až v sobotu v jednu hodinu ráno a v neděli po obědě už odlétali směr Čechy. Hlavní programová náplň jsme tedy vměstnali především do soboty. Nejprve jsme se vydali na pěší túru směr Vítězný oblouk. Cesta přes park Monceau trvala asi 20 minut. Protože klimatické podmínky nám přály, rozhodli jsme se učinit další pokus o zdolání nejvyššího patra Eiffelovky. Fronty kupodivu nebyly dlouhé, tak jsme se dostali rychle na řadu. Zde se odehrálo malé „drama“, v jehož hlavní roli se ocitl Adamův kapesní nůž Victorinox :) Protože při vstupu do věže probíhají poměrně přísné bezpečnostní kontroly à la letiště (kontrolní rámy apod.), nůž samozřejmě dál nemohl. Proto se jej jeho majitel (který už mezitím zaplatil vstupné 9,50 EUR) rozhodl uschovat poblíž východu pod stojan jednoho z informačních panelů. A jak to všechno dopadlo? Dovíte se za chvíli! :)

Pak už jsme rychle vyrazili opět po svých nahoru. Ze druhého patra už to jde nahoru jen výtahem. Vystáli jsme si krátkou frontu a za chvíli byli na samé střeše Paříže. Nahoře kupodivu vůbec nefoukalo a tak jsme si mohli vyhlídku v klidu vychutnat. Nechybělo ani foto u směrovky na Prahu, která je prý vzdálena vzdušnou čarou 890 km.

Pohled na město z nejvyššího patra, v pozadí La Défense

A pak už zase rychle dolů. A jak vlastně dopadlo drama s nožem? Nakonec dobře, byl nalezen na svém místě :)

Následovalo občerstvení v čínské lidové restauraci nedaleko našeho „domova“ a pak už hurá na předvánoční Montmartre, který už zdobila vánoční světla. Ochutnali jsme i místní svařák alias „vin chaud“ za 3,50, který byl oproti tomu českému poněkud ovocnější chuti :) Procházku jsme zakončili u Moulin Rouge, kde se již dlouhá fronta dychtivců nemohla dočkat kabaretního vystoupení. Doma jsme se pak ještě zahřáli ostrou thajskou polévkou se zázvorem, chili-papričkami a krevetami.

Poslední návštěva, která k nám zavítala tři týdny před koncem našeho pobytu byli Nina a Jarek. Přiletěli stejným spojem jako dvě předchozí návštěvy. Nina a Jarek měli svůj program a my se k nim přidali v sobotu večer na náš oblíbený Montmartre. Tam jsme si s pouličním muzikantem zazpívali písničku With or Without You od U2, kterou nám zahrál na přání a zahřáli se svařákem. Jako dárek jsme od nich dostali vysočinu a lovečák.

Společné foto u Moulin Rouge

Léňa a Áda aneb jak se nám tady líbí...

Protože jsme doposud popisovali jen naše víkendové zážitky a pobyt už se nám pomalu blíží ke konci, rozhodli jsme se udělat malou retrospektivu a zhodnotit, jak se nám tu vlastně zatím líbí.

Lenka: já jsem začala chodila od října na kurz francouzštiny pro začátečníky, který bývá v pondělí a středu večer od 19:00 do 21:00. Každý měsíc byl trochu jiný, protože se střídali profesoři. Sešla se nás tam pěkná národnostní směska ze zemí jako je Rusko, Chorvatsko, Srbsko, Srí Lanka, Holandsko, Indie, Mexiko, Polsko, Chile, Filipíny. No snad jsem na někoho nezapomněla, samozřejmě se tam část prostřídala. Kurz mi určitě pomohl trošku se posunout dál, ale příležitostí mluvit bohužel moc není.

V týdnu tady mívám příležitostné hlídání u několika rodin, což je fajn přivýdělek, a do toho tady dělám mužíčkovi zázemí, takže vařím, peru a uklízím. :-)

V Paříži se mi opravdu moc líbí a ani se mi nechce vracet. Oproti např. Londýnu je to město docela noblesní, ale zároveň taky dost drahé, jak potraviny tak oblečení.

Celkově se mi zdá, že je Paříž na první pohled hodně přeceňovaná a možná až moc obdivovaná. Byli jsme tu s Adamem v r. 2007 a já si po návratu myslela, že třeba Řím nebo Barcelona budou určitě hezčí. Je to možné, ještě jsme tam nebyli, ale teď po několika měsících strávených ve francouzské metropoli musím potvrdit, že Paříž je nádherná a tím, že jsme ji poznali víc, se mi i mnohem víc líbí a opravdu jsem si ji zamilovala.

Moc se mi tady líbí to množství nádherných parků, které tu jsou. Park Monceau, který jsme tady už zmiňovali, využíváme pravidelně k běhu a vytrváváme dál. Adam už dosáhl 10 kiláčků a já ho pomalu ale jistě doháním! :)

Co se týče města samotného, tak nám přijde, že je tu mnohem větší nepořádek než třeba v Praze. Uklízí se tu stylem, že pustí vodu, která teče u chodníků a měla by vzít vše s sebou. Trochu se jim to sice daří, ale zkuste si to představit! Stejně tak nepořádek po pejscích na každém kroku, takže pozor na to! :-) Na ulicích se tu hodně kouří a je jedno, zda jde o muže či ženu. Že je to město módy jde vidět opravdu na první pohled, Pařížané si potrpí na módu, ale zároveň je to móda přirozená a jednoduchá, což se nám moc líbí.
Takže tolik ode mě a předávám slovo Ádovi.

Zleva: Samil - Srí Lanka, Marco - Mexiko, Nitu - Indie, já,
Dominga - Filipíny a Maria Ines - Chile.

Já Adam, z boží vůle operational risk manager, hlava pomazaná, trávím své pařížské dny převážně pracovně, což samozřejmě odpovídá i účelu naší cesty, že ano :) Tedy kromě víkendů, kdy se snažím aktivně i pasivně odpočívat :) Jak, to můžete posoudit mimo jiné i z tohoto blogu. Teď už ale na pracovní notu :)

Sídlo společnosti SG Equipment Finance se nachází v obchodní čtvrti La Défense, která je ekonomickým centrem Paříže. Firma sídlí v komplexu tří mrakodrapů Tours Société Générale, konkrétně v tom pojmenovaném Chassagne. Jak už jsem tu zmiňoval, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na ta kvanta lidí, která se tu chrlí z metra a příměstských vlaků RER a velmi svižným krokem míří do svých kanceláří vstříc světlým zítřkům. Jenom v mrakodrapech SG prý pracuje na 12 000 lidí.

Letecký pohled na La Defénse, Tours SG vpravo 

Po pracovní stránce je pro mě stáž určitě přínosem. Působím v oddělení řízení operačních rizik, kde mě mají na starosti dvě kolegyně. Postupně pronikám do tajů sběru operačních ztrát (loss collection), podvodů a zpronevěr (frauds), permanentních kontrol (permanent supervision), hodnocení operačních rizik (RCSA) a dalších témat. Celkově se jedná hlavně o učení praxí, tedy něco jako "learning by doing", na čistě školící praktiky zde není mnoho prostoru.

Pracovat se začíná většinou hluboko po deváté hodině, nezřídka i po desáté. Končí se pak nejdříve v šest, většinou k sedmé hodině. Francouzi mají 35hodinový pracovní týden. V SG se pracuje většinou déle, ale zaměstnanci pak dostávají o to více dovolené.

V celém komplexu SG je celkem 6 restaurací, kam je možno zajít si na oběd. I když "restaurací"... Spíše se jedná o prostory menzovního typu, moderně zařízené. Člověk přijde, vezme si tácek a příbor a vybírá většinou z 6-8 jídel. Nabídka je většinou hodně pestrá, přes těstoviny, ryby a mořské plody až po zeleninu a steaky. Široká je i škála nabízených dezertů, nechybí ani crème brûlée :) Moc se nenosí polévky, tedy aspoň k obědu. Jídla jsou pro zaměstnance dotovaná, takže se dá pohodlně vejít i s dezertem do 4 Eur, což je ekvivalent českého obědového meníčka.

Pověstná je francouzská posedlost kávičkami. V SG towers je několik samostatných kaváren, které ve špičce praskají ve švech. Café classique lze vychutnávat již od 40 centů :) Správný Francouz si pak vychutná minimálně tři kávičky denně: dopoledne, po obědě a pak odpoledne. Sám to můžu posoudit díky tomu, že mám vedle pracovního stolu kávovar, který kolegové využívají  20-30x denně :)

Tak a teď už konečně víte, jak se v té naší slavné Paříži máme i po jiné, než volnočasové stránce! :)

Další návštěva, hřbitov Pere Lachaise a Latinská čtvrť

Od 4. do 7.11. nás navštívili první rodinní příslušníci - mamka Jitka s Petrem. Oba poprvé letěli, tak to pro ně bylo opravdové dobrodružství. Kromě sebe nám přivezli několik pravých českých pochutin v podobě moravských koláčků, klobás a uzeného, což jsme náležitě ocenili.

Vzhledem k naší předchozí střevní chřipce jsme je upozornili, aby se vyzbrojili také desinfekcí v podobě slivovice. Ta naštěstí pomohla a oba se mohli ve zdraví vrátit. My dva jsme tento víkend spíše odpočívali a lenošili, protože počasí moc nepřálo.

Ve čtvrtek 11.11. byl ve Francii státní svátek a Francouzi si jím připomínají konec 1. světové války. Tento den tady kompletně propršel, ale nám se nechtělo sedět doma, tak jsme se vydali s deštníkem na známý hřbitov Pere Lachaise, který je obdobou vyšehradského Slavína. Jsou zde pohřbeny známé osobnosti nejen francouzské historie. Za zmínku stojí např. Edith Piaf, Honoré de Balzac, Moliére, La Fontaine, Chopin nebo Jim Morrison. Hřbitov je opravdu obrovský a vlastně i největší v Paříži. Orientace v něm nám přišla možná i kvůli silnému větru a dešti poněkud komplikovaná, takže jsme našli pouze hrob Frédérica Chopina. Rozhodně ale tento hřbitov stojí za návštěvu.

Hrob Frédérica Chopina

V sobotu 13.11. se počasí opět moc nepředvedlo, ale i přesto jsme znovu vyrazili do pařížských ulic za poznáním. Nejprve jsme se vydali k Notre Dame a prohlédli si tento nádherný chrám uvnitř. Poté jsme se vydali do Latinské čtvrti, která je typická svou atmosférou v podobě kaváren a hospůdek. V této čtvrti se nachází známá pařížská univerzita Sorbonna a také Pantheon. V okolí Pantheonu se nachází centrum arabské kultury a muzeum - Institut du monde arab, kam jsme se šli podívat po prohlídce Latinské čtvrti.

Pantheon

Institut du monde arab

Návštěvníci a spol.

Koncem října nám tu začalo malé návštěvní období. Bylo by přece škoda nevyužít krásné rozkládací sedačky, že? :) Našim návštěvníkům jsme občas dělali doprovod při jejich toulkách Paříží.

Tak např. s Léňou a Mikym jsme v sobotu 23. října zavítali do Cité des Sciences et de l'Industrie, což není nic jiného, než obrovské vědecko-technické muzeum. V rámci dnů vědy tam byl vstup zdarma.

Budova muzea

Uvnitř bylo plno zábavy pro všechny věkové kategorie: létající vzducholodě s lidskou posádkou, trenažér rogala, malá botanická zahrada, expozice bratří Lumiérů (optické a filmové efekty), expozice věnovaná genetice lidského těla nebo třeba planetárium, do kterého jsme zavítali na půlhodinový pořad o souhvězdích. Za návštěvu stojí určitě i sférické kino La Géode, kam jsme se ovšem bohužel nedostali. Na své si přišli třeba i malí laboranti nebo milovníci hudby. Ty určitě zaujal malý orchestr hrající na laserové hudební nástroje.

Vzducholoď

Laserový orchestr

Malí laboranti :)

Večer jsme pak využili místní "slevomatové" nabídky zvané Groupon a vydali se do Japonské restaurace Robata na sushi. Konzumace v hodnotě 50 Eur pro dva za dvacku. No nekupte to!

Duo Lenka & Lenka v akci

S dalšími návštěvníky, Jarkem a Bogi, jsme víkend nato zavítali na naše oblíbené pouliční trhy, kde jsme neodolali pochutinám, jakými bezesporu jsou hrozinkový chléb nebo nakládané pikantní olivy. Poté jsme pokračovali třebas do muzea parfémů Musée de la Parfumerie Fragonard, tedy spíše do jeho prodejny, kde jsme mlsně nasávali vůně nejrůznějšího charakteru. Den jsme zakončili stylově slanou palačinkou na Montmartru, kde nás na prostranství před Sacré Coeur bavili mimo jiné i tři street-danceři.

Svaté srdce...

Největší frajer byl ten prostřední :)

Víkend 16.-17.10.

V sobotu dopoledne jsme se vydali na trhy, které se pravidelně konají na pěší zóně mezi stanicemi metra Belleville a Colonel Fabian. Prochází se mezi dvěma řadami stánků, kde vás obchodníci často pobízejí nejen ke koupi, ale také k ochutnání svých produktů.

Najdete zde stánky s rybami a mořskými plody, masem, klobásami a paštikami, sýry, olivami, různými pochutinami a lahůdkami, pečivem, ovocem, zeleninou, květinami a také několik stánků s oblečením a DVD. Výběr je opravdu veliký. I my jsme se nechali nalákat chutnou směsicí všemožných dobrot a nakoupili jsme rybu, jejíž jméno si bohužel nepamatujeme :), každopádádně chutnala výtečně, dále pikantní olivy, sušená rajčata a kozí sýr. Ceny byly relativně příjemné, takže vám, kteří se chystají do francouzské metropole, můžeme vřele doporučit!

Lenka očuchává dobroty u fromagera, alias sýraře :)

Odpoledne jsme se spojili procházku po Paříži s hlídáním malé Aničky v kočárku a strávili tak příjemné odpoledne, při kterém jsme také řádně vymrzli, protože už i u nás je podzim v plném proudu a teploty klesají dolů. Prošli jsme si místa jako Madeleine, Place de la Concorde a zahrady Jardin des Tuileries.

U Place de la Concorde se nachází také americká ambasáda, o čemž svědčí v souačné době také vysoká koncentrace policistů na metr čtvereční. Jelikož jsme si ambasády nejprve nevšimli, vesele jsme fotili sebe i okolí, z letargie nás vyrušila až zuřivá píšťalka jednoho z policistů z protišpionážního oddělení. Posunky nám dal jasně najevo, co se mu nelíbí. Nejdříve jsme nechápali proč, vše nám docvaklo až za pár minut, když jsme spatřili vlajku s hvězdami a pruhy.

Madeleine

Place de la Concorde

V neděli jsme chtěli jít původně do Latinské čtvrti, ale přemohla nás lenost. Odpoledne jsme se ale vyhecovali a šli si zaběhat do našeho oblíbeného parku Monceau.

Polovíkend v Burgundsku

V neděli 10.10. 2010 jsme opět vyrazili do vzdálenějších krajin, tentokrát přišla na řadu vinařská oblast Burgundsko. Krátce před půl devátou ráno jsme se na pařížském nádraží Gare de Lyon nalodili na palubu vlaku TGV směr Dijon. Vzdálenost cca 260 km překonal francouzský rychlovlak přesně za 100 minut, což nám dává průměrnou cestovní rychlost přes 150 km/h. České dráhy zkrátka zůstaly zahanbeny :)

Do Dijonu jsme dorazili krátce po desáté hodině. Hned u nádraží jsme navštívili místní Office de Tourisme, kde jsme načerpali čerstvé informace. O vínu jsme se toho pohříchu moc nedověděli, turistická informatička se nám pouze snažila prodat vinařskou exkurzi za 60 Euro, kterou jsme s díky odímítli.

Neděli jsme se proto rozhodli strávit v Dijonu a na pondělí si pak naplánovali výlet autobusem do nedalekého městečka Beaune, kde jsme chtěli již poněkud výrazněji přičichnout k vinnému moku.

Následně jsme na chvíli rozložili svá unavená těla na trávníku botanické zahrady Jardin de l'Arquebuse.

Dijonská botanická zahrada

Centrum Dijonu je pěkné a historicky a architektonicky zajímavé, nicméně na jednodenní exkurzi poměrně malé. Mohli jsme spatřit např. Vítězný oblouk na náměstí Darcy, katedrálu St. Benigne nebo kostely Notre-Dame, St. Etienne, St. Michel, St. Jean a St. Philibert.

Katedrála Saint-Bénigne

Kostel Notre Dame a jeho působivá výzdoba



Náměstí Darcy

Ubytovaní jsme byli v malém, útulném a nutno dodat že i příjemně cenově dostupném Hotel le Chambellan. Odpoledne jsme se posílnili v místním tureckém bistru a vyrazili na procházku k jezeru Lac Kir, kterou jsme protáhli až do soumraku.

Lac Kir

V pondělí ráno jsme si hezky přivstali, protože do městečka Beaune jedou ráno jen dva školní autobusy. Mezi místními gymnazisty jsme značně kazili věkový průměr :) Cesta autobusem trvala hodinu a dvacet minut, což bylo asi 4x déle než vlakem. Nicméně cenově byl autobus téměř pětkrát výhodnější (3 Eura za zpáteční jízdenku oproti 14 Euro za vlak), takže poměrem výkon / cena zvítězil :)

První dojmy z Beaune byly poněkud rozpačité: v 9 hodin kosa jak v Rusku, nikde nikdo a hlavně na první pohled nic k vidění. Říkali jsme si, co tady budeme těch pět hodin do odjezdu zpátečního busu dělat? Návštěva místní Office de Tourisme naštěstí dala našemu výletu nový, poněkud optimističtější a také vinařský rozměr :) Paní nám doporučila několik místních vinných sklepů, kde bylo možno kromě prohlídky také za rozumný peníz degustovat několik vzorků.

Rozhodli jsme se navštívit sklepy Couvent de Cordeliers, které patří k nejstarším v regionu, jejich vznik se datuje do roku 1239.  Zde jsme za 7 Eur na osobu obdrželi koštovací skleničku a do ní celkem pět vzorků: dvakrát bílé (Chardonnay) a třikrát červené (Pinot Noir). Jedná se o typické místní odrůdy. To, že jsme koštování započali již v 10 hodin ráno nám až tak moc nevadilo :)

Vínečko, ne voda... :)

Naladění na vinařskou notu jsme ze sklepa zamířili rovnou do místního vinařského muzea Musée du Vin de Bourgogne, kde byla vystavena expozice historie vinařství v regionu. Zajímavé bylo i video s názornou ukázkou výroby beček na víno.

Expozice Musée du vin

Následovalo posilnění obědem v místní restauraci. K pití nemohlo chybět Chardonnay :)

Obědem jsme si příjemně zkrátili čekání na autobus, který nás dovezl zpět do Dijonu. Odtud jsme pak v půl paté vyrazili zpět do Francouzské metropole.

Více fotek z Burgundska najdete na naší stránce na Rajčeti: http://gujonci.rajce.idnes.cz/Burgundsko_-_Dijon%2C_Beaune/